![[personal profile]](https://www.dreamwidth.org/img/silk/identity/user.png){kind=small}
O dětech a knížkách
Tuesday, June 19th, 2012 00:33 Copak se dneska stalo pěkného?
Stalo se něco velice pěkného.
To se takhle sotva probudím, když vtom mi volá Gwendolína, že stojí před našim barákem, má sebou dítě a jestli nechci jít na procházku.
A já jsem sice nechtěla (musímseučit), ale nakonec jsem šla a bylo to super!
Kromě příšerného horka.
Kromě toho, že když jsme se Samíkovi pokoušely přikrýt nožičky šátkem, aby se nespálil, ten šátek se naprosto neskutečně zamotal do koleček kočárku (pže měl inteligentně třásně, jiný velký jsem doma nenašla).
Kromě toho, že jsme musely třásně ostříhat a ještě i kousek toho šátku :(
Kromě toho, že jsem sebou v tom vedru opět málem sekla.
Ale nakonec jsme skončily v zahradní restauraci kousek odsud, kde to bylo hrozně příjemné a číšník byl miloučký a palačinky výborné a - a ehm, já jsem zjistila, že Sam je tak neskutečně roztomilé úžasné dítě, že jsem se ho vůbec nebála, hrála sis ním a nakonec dokonce i vezla kočárek (a prý mi to s ním sluší).
To se ale dějou věci.
Dočetla jsem Já, Viktorie.
Už se vůbec nedivím, že když jsem předloni byla na výstavě Victoria and Albert v Londýně a vstoupila jsem do rekonstrukce Modrého pokoje (kde Albert zemřel), okamžitě jsem se rozbrečela.
Ten pokoj se historicky nacházel ve Windsor Castle. Tohle byla jenom replika.
Ale ta replika byla tak dokonale udělaná, že člověku začal běhat mráz po zádech, jen vešel dovnitř.
A poté, co jsem opět přečetla detailní popis Albertovy nemoci a jeho smrt, tak zcela chápu proč.
Ono co je psáno, to je očividně dáno. Co je psáno, to se prolíná s tím, co bylo dáno.
Papír, pero nebo tužka, nákres, barvy a atmosféra.
Ten pokoj BYL tentýž. Víte co myslím.
Nebyl to on a přitom to BYL on. A on jako kdyby tam taky byl.
A vtipné na tom taky je, že už tam asi nikdy nebudu moct jít, protože když jsem jen při čtení cítila, jako kdyby se to dělo mně, tak co bych dělala, kdybych tam šla?
Jo, moc se vžívám do knih. Ale Cynthia Harrod-Eagles naprosto dokonale věděla, co dělá.
Když to řeknu opět hodně 'mocsedotohovžívám,' tak ta kniha ve mně vzbudila dojem, že to opravdu byla královna Viktorie, kdo to původně psal. Je tam všechno, co by tam být mělo.
A ne, já VÍM, že to napsala ona.
Ta kniha ke mně mluví. A dost nahlas. Hlasitý šepot.
Je v ní smrt, a je jí tam hodně, protože je tam Albert, který - já nevím, on byl odněkud jinud, než z tohohle světa.
Asi proto si říkám, že Viktorie může být ráda, že s ní byl přes dvacet let.
The light is subdued in the Blue Room. He lies in his bed, plumped up with pillows. His breath is slow and laboured, his skin terribly white, his hair stuck down by sweat. Kneeling on the floor, trembling, his wife – the queen. Holding his limp hand, she knows he is dying. Beside her, five of her children, their faces pinched with fear. Standing awkwardly, near by, ladies in waiting, equerries, doctors, a minister or two. But she has eyes only for her darling prince. The time is almost eleven in the evening. As he slips away, she mutters, ‘Oh, this is death, I know it.’ On his death, the queen cries forth a scream that tears down the walls of Windsor.
Doufám, že až jednou potkám svého 'Alberta' (libovolného genderu), tak budeme mít na sebe víc času, než měli oni.
A zároveň si říkám - co by za to moderní ženy daly, kdyby se s manželem takhle strašně milovaly a vydrželi spolu tak dlouho.
Albert a Viktorie ve zkratce, především jeho 'záhadná' nemoc (upřímně se domnívám, že nezemřel na břišní tyfus ani rakovinu žaludku, nýbrž na naprosté a totální vyčerpání a umřel by stejně, i kdyby se neděly okolostojíčnosti).
No nic. Začala jsem číst další knihu, opět anglofilní, jmenuje se to Vzestup a pád rodu Windsorů.
Připadá mi to dost slušně kontroverzní, už od začátku. Dle autora
* královna je přežitek
* konstituční monarchie je přežitek a britské království se rozpadne
* většina Britů by měla radši republiku (wtf? z jakých statistik má tohle?)
* monarchie a obzvlášť rod Windsorů nestojí za nic
* Diana Spencerová je blbka (o tom by se polemizovat dalo)
* Železná lady je stará intrikánka
a tak.
Nějak nevím, co si o tom mám myslet, takže jdu číst dál.
Jinak je to z roku 1994, takže ano, zastaralé, půlka z toho nebude pravda, druhá půlka už dávno vypadá jinak... to bude ještě zajímavé.
Ale má to vepředu krásný rodokmen sasko-kobursko-gothajské dynastie a pak i té windsorské.
A taky jsem zjistila, že princ manžel Phillip Mountbatten pocházel přímo přímo z Viktorie, protože. Její dcera Alice si vzala Ludvíka Hessenského, měli dceru Victorii (mmj), co si vzala Ludvíka Battenberga, a někdy během jejich manželství se tento rod přejmenoval na Mountbatten. A Victoria byla Phillipova babička. Ha!
Edit: Dobře, ta kniha je zatraceně kontroverzní.
<quote>
Pro lady Colin Campbellovou nebyla například svatba ve svatopavelské katedrále jen naplněním Dianiných ambicí, ale monarchistických ambicí celé dynastie Spencerů. Lady Colin dokonce sleduje předpokládané rodinné ambice až k lesbickému poměru (!!), který udržovala jejich pramáti Sarah se svou panovnicí, královnou Annou. Nestačilo jí svádět královnu, pokoušela se podplatit částkou 100 000 liber prince waleského, pozdějšího Jiřího II., aby se oženil s její vnučkou, lady Dianou Spencerovou. Úplatek však nebyl přijat a podle toho, jak se na věc dívá lady Colin Campbellová, od oné rozpustilé košilaté historie muselo uplynout 200 let, než mohla tato neúkojně ctižádostivá rodina dosáhnout svého. (prý z Diana in Private od lady Colin C.)
</quote>
WTF?! Ne že bych měla něco proti femmeslashi, ale - ehm, můžete mi říct, co je ten chlap, co tohle psal, vlastně zač? Začínám mít dojem, že čtu Blesk! No fakt LOL!
Stalo se něco velice pěkného.
To se takhle sotva probudím, když vtom mi volá Gwendolína, že stojí před našim barákem, má sebou dítě a jestli nechci jít na procházku.
A já jsem sice nechtěla (musímseučit), ale nakonec jsem šla a bylo to super!
Kromě příšerného horka.
Kromě toho, že když jsme se Samíkovi pokoušely přikrýt nožičky šátkem, aby se nespálil, ten šátek se naprosto neskutečně zamotal do koleček kočárku (pže měl inteligentně třásně, jiný velký jsem doma nenašla).
Kromě toho, že jsme musely třásně ostříhat a ještě i kousek toho šátku :(
Kromě toho, že jsem sebou v tom vedru opět málem sekla.
Ale nakonec jsme skončily v zahradní restauraci kousek odsud, kde to bylo hrozně příjemné a číšník byl miloučký a palačinky výborné a - a ehm, já jsem zjistila, že Sam je tak neskutečně roztomilé úžasné dítě, že jsem se ho vůbec nebála, hrála sis ním a nakonec dokonce i vezla kočárek (a prý mi to s ním sluší).
To se ale dějou věci.
Dočetla jsem Já, Viktorie.
Už se vůbec nedivím, že když jsem předloni byla na výstavě Victoria and Albert v Londýně a vstoupila jsem do rekonstrukce Modrého pokoje (kde Albert zemřel), okamžitě jsem se rozbrečela.
Ten pokoj se historicky nacházel ve Windsor Castle. Tohle byla jenom replika.
Ale ta replika byla tak dokonale udělaná, že člověku začal běhat mráz po zádech, jen vešel dovnitř.
A poté, co jsem opět přečetla detailní popis Albertovy nemoci a jeho smrt, tak zcela chápu proč.
Ono co je psáno, to je očividně dáno. Co je psáno, to se prolíná s tím, co bylo dáno.
Papír, pero nebo tužka, nákres, barvy a atmosféra.
Ten pokoj BYL tentýž. Víte co myslím.
Nebyl to on a přitom to BYL on. A on jako kdyby tam taky byl.
A vtipné na tom taky je, že už tam asi nikdy nebudu moct jít, protože když jsem jen při čtení cítila, jako kdyby se to dělo mně, tak co bych dělala, kdybych tam šla?
Jo, moc se vžívám do knih. Ale Cynthia Harrod-Eagles naprosto dokonale věděla, co dělá.
Když to řeknu opět hodně 'mocsedotohovžívám,' tak ta kniha ve mně vzbudila dojem, že to opravdu byla královna Viktorie, kdo to původně psal. Je tam všechno, co by tam být mělo.
A ne, já VÍM, že to napsala ona.
Ta kniha ke mně mluví. A dost nahlas. Hlasitý šepot.
Je v ní smrt, a je jí tam hodně, protože je tam Albert, který - já nevím, on byl odněkud jinud, než z tohohle světa.
Asi proto si říkám, že Viktorie může být ráda, že s ní byl přes dvacet let.
The light is subdued in the Blue Room. He lies in his bed, plumped up with pillows. His breath is slow and laboured, his skin terribly white, his hair stuck down by sweat. Kneeling on the floor, trembling, his wife – the queen. Holding his limp hand, she knows he is dying. Beside her, five of her children, their faces pinched with fear. Standing awkwardly, near by, ladies in waiting, equerries, doctors, a minister or two. But she has eyes only for her darling prince. The time is almost eleven in the evening. As he slips away, she mutters, ‘Oh, this is death, I know it.’ On his death, the queen cries forth a scream that tears down the walls of Windsor.
Doufám, že až jednou potkám svého 'Alberta' (libovolného genderu), tak budeme mít na sebe víc času, než měli oni.
A zároveň si říkám - co by za to moderní ženy daly, kdyby se s manželem takhle strašně milovaly a vydrželi spolu tak dlouho.
Albert a Viktorie ve zkratce, především jeho 'záhadná' nemoc (upřímně se domnívám, že nezemřel na břišní tyfus ani rakovinu žaludku, nýbrž na naprosté a totální vyčerpání a umřel by stejně, i kdyby se neděly okolostojíčnosti).
No nic. Začala jsem číst další knihu, opět anglofilní, jmenuje se to Vzestup a pád rodu Windsorů.
Připadá mi to dost slušně kontroverzní, už od začátku. Dle autora
* královna je přežitek
* konstituční monarchie je přežitek a britské království se rozpadne
* většina Britů by měla radši republiku (wtf? z jakých statistik má tohle?)
* monarchie a obzvlášť rod Windsorů nestojí za nic
* Diana Spencerová je blbka (o tom by se polemizovat dalo)
* Železná lady je stará intrikánka
a tak.
Nějak nevím, co si o tom mám myslet, takže jdu číst dál.
Jinak je to z roku 1994, takže ano, zastaralé, půlka z toho nebude pravda, druhá půlka už dávno vypadá jinak... to bude ještě zajímavé.
Ale má to vepředu krásný rodokmen sasko-kobursko-gothajské dynastie a pak i té windsorské.
A taky jsem zjistila, že princ manžel Phillip Mountbatten pocházel přímo přímo z Viktorie, protože. Její dcera Alice si vzala Ludvíka Hessenského, měli dceru Victorii (mmj), co si vzala Ludvíka Battenberga, a někdy během jejich manželství se tento rod přejmenoval na Mountbatten. A Victoria byla Phillipova babička. Ha!
Edit: Dobře, ta kniha je zatraceně kontroverzní.
<quote>
Pro lady Colin Campbellovou nebyla například svatba ve svatopavelské katedrále jen naplněním Dianiných ambicí, ale monarchistických ambicí celé dynastie Spencerů. Lady Colin dokonce sleduje předpokládané rodinné ambice až k lesbickému poměru (!!), který udržovala jejich pramáti Sarah se svou panovnicí, královnou Annou. Nestačilo jí svádět královnu, pokoušela se podplatit částkou 100 000 liber prince waleského, pozdějšího Jiřího II., aby se oženil s její vnučkou, lady Dianou Spencerovou. Úplatek však nebyl přijat a podle toho, jak se na věc dívá lady Colin Campbellová, od oné rozpustilé košilaté historie muselo uplynout 200 let, než mohla tato neúkojně ctižádostivá rodina dosáhnout svého. (prý z Diana in Private od lady Colin C.)
</quote>
WTF?! Ne že bych měla něco proti femmeslashi, ale - ehm, můžete mi říct, co je ten chlap, co tohle psal, vlastně zač? Začínám mít dojem, že čtu Blesk! No fakt LOL!
Shamrocks to put in book
