Proč kočky neumí létat

 Byla jednou jedna malá mourovatá kočka. 
Žila v jedné malé mourovaté domácnosti a byla tam spokojená. 
Krmili ji, říkali jí, že ji mají rádi, hráli si s ní, chumlali ji. 
Říkali jí Princi, pterodaktyle (all endearments included) anebo Myfanwy. 



Měla to ráda. Měla je ráda. 
A tak se rozhodla, že těm lidem, kteří se o ni tak hezky starají, udělá radost a naučí se létat. 
Nebylo to tak těžké, protože malá mourovatá domácnost byla ve dvanáctém patře. 
Poprvé jí to téměř vyšlo. A nic, nic, nic se jí nestalo! 
(Lidé měli strach a hrozně jí vynadali, ale jí to nevadilo.)



Jenže stále nelétala tak, jak by chtěla. 
Tak to zkusila podruhé.
Letěla 
            tak
                   krásně. 
Ale bohužel, bohužel a bohužel ji gravitace stáhla k zemi, než stačila roztáhnout neviditelná křídla. 
Dopadla do reality, kde kočky křídla nemají.
Žila, ještě žila, přežila to, přežije všechno...
Ale pak, když se jí dotkl pán, co se o poraněné kočičky stará, náhle zavřela oči.
A navždy odešla. 
Ne - 
ODLETĚLA. Do chladnějších krajin, aby tam pozdravila ostatní druhohorní plazy. 
Lidé plakali. 
Měli ji rádi. 
A budou pořád. 



RIP, miláčku. Budeš nám chybět. 
:* 






Ubohý zvířátko. Nemohl aspoň umřít při pádu, aby se pak už netrápil? :( 

Hudebně uklidňující pro všechny slzy

 Kvůli takovýmhle situacím stojí za to věřit, že jednou - vždycky bude líp. 
Protože tohle je od Boha. 
A když může přijít od Boha (či od kohokoli jiného) tohle - 
- může se stát cokoli. 
Cokoli nádherného, protože zázraky se dějí. 

Nesun Dorma

Nejkrásnější na tomhle videu je, jak - jak se mu při tom zpěvu nádherně proměnil obličej.
Přišlo takové vychumlané cosi, co jsem sice věděla, že zpívá (pže když to máte v The Best of Britania's Got Talent, tak zpozorníte), ale... 
Ale ten výraz, ten úsměv a ta záře v očích, to přišlo až při zpěvu.
A mě upřímně rozslzelo spíš to. 
On strašně někam patří, a já ještě nevím kam. Ale někam jo. 
On k nim tím výrazem - těma očima a vším - mluvil. A vyzařoval klid a něco hrozně krásného. Něco takového jako chlupatá-chumlavá-uklidňující-deka-pro-ty-co-jsou-v-šoku. A celé srdce. 
Ne že bych tohle video neviděla už tak osmnáctkrát. Ale ono na mě takhle působí pořád. 

**

A tohle video působí zcela, úplně a naprosto stejně a to jsem objevila až dneska. 
Výraz, úsměv - který ten hoch měl JENOM když zpíval, a oči, které jsou při zpěvu jinde. 
Jeho historie je taky úžasná (wtf, skoro by se tomu chtělo nevěřit), ale!
Hlavně nemůžu uvěřit tomu, jak JINÝ hlas měl, když mluvil (šeptal a téměř neotvíral pusu) a když zpíval - to byl pravý, nejpravější italský tenor a nemám potuchy, kde to v sobě našel. Nemám potuchy, kdo z něj zpíval. Ale bylo to neuvěřitelné. 
Netuším, jak se ta písnička jmenuje a je mi to jedno a nepotřebuju to vědět, protože... 
Silent AWE. <3

**

No ale původně jsem sem chtěla vložit něco zcela jiného, než jsem se opět zasekla na nejrůznějších Got Talent. (to já umím, ráda slzím, když se dějí zázraky)
Našla jsem to zcela úchylně - upoutávky na Coolu, taková ta detektivka o lesbické policistce, co umí mluvit spoustou jazyků (a nadávat estonsky). No, tak očividně umí i bělorusky, protože tam v nějakém stavu opilosti zpívala začátek tohohle. 
Mně se to zalíbilo a naštěstí to mělo tak jednoduchý název, že jsem to úspěšně vygooglila.
A objevila tak krásné video! 
Má krásný hlas. Má krásný úsměv. Ta písnička je krásná. On krásně hraje na housle a ten orchestr se k tomu hodí. 
A netuším, jak zní klasická verze tohohle běloruského folku a možná už to ani hledat nebudu, protože tenhle mladý muž mě nadchl a do té písničky jsem se takhle zamilovala. 

Kupalinka

Zase, platí tu to, co u všech předchozích. Jemu se krásně proměňuje obličej, když zpívá. Dává do toho srdce, cit a je mi strašně sympatické, že u toho zavírá oči, protože tak jde zpěv vždycky víc zevnitř. 
Shrnuto - božemilujuhousle a božemilujufolk.
Dobře, jeho taky. Přiznávám se, je to crush. Nebesa Evropi.

Jsem uklidněná. Konečně.
Děkuji ti, hudbo. 
<3