London, Day Eleven: Oxford - Oxford Castle, Exeter College, Ballial College, Christ Church College

 Tak jo, dneska jsem ZASE byla v Oxfordu, a zase jsem to milovala, očividně si s tím městem nějak rozumíme. 
Což je dobře, protože jsem tam rozhodně nebyla naposledy, protože jsem zase nestihla všechno, co jsem chtěla, ono jak jsou jiné vzdálenosti u nás a jiné tady, tak to platí nejen pro Londýn, všechno trvá déle, někam dojít, něco najít, to ani nemluvím o Tolkienovi. Ale udělala jsem dobře, že jsem nestihla to, co jsem měla v plánu původně! 

No, od začátku. Do Oxfordu jsem dorazila v podstatě tak nějak, jako včera, ale cesta byla rozhodně příjemnější - kafe jsem si koupila už na Viktorce a navíc jsem si sebou vzala na čtení jednu ze svých nově zakoupených knížek, konkrétně jednu tu antologii irských povídek. A ty povídky jsou zatím straně bezva! Ono se tedy prý říká, že díky přetrvávající podvědomé orální tradici jsou Irové nejlepší povídkáři, ale něco jiného je číst to v úvodu a něco jiného je zjistit, že ten úvod měl pravdu. Především co se týče vykreslování charakterů. 
Poslední, co teď čtu, mi tedy sice trochu připomíná Great Gatsby v kombinaci s The Ambassadors (což jako není zcela v pořádku, že), ale baví mě taky, jsem zvědavá, jak to dopadne. Skoro se mi ani nechtělo přestat číst :) 

Nicméně jsem tedy dorazila, pro změnu jsem se projela až na konečnou, tím Oxford Tube, a zjistila, že staví kousíček od toho místa, kde byly včera vintage trhy. To se mi nejdřív tak nějak nehodilo, ale pak jsem zjistila, že Oxford Castle je taky kousíček, tak jsem s ním rovnou začala, že se podívám na to Oxford Castle Unlocked. 
No, tedy, jak bych to jenom. Čekala jsem od toho opět trochu víc, než to bylo, hlavně ten hrad je menší, než vypadá, ale určitě by se dalo trošku si s tím pohrát. Průvodkyně byla docela dobrá, měla ten krásný kostým ze včerejška, zjistila jsem, že její sukni bych si klidně taky nosila, ale mluvila maličko afektovaně, na můj vkus. Jakože já vím, průvodcovský komplex (když celý den popisuju pořád dokola pořád stejné tablo, tak už to taky není sranda), ale možná až trochu moc přehrávala. Ale měla zajímavou angličtinu, očividně už je Oxford mírně ovlivněný tím, že se posunul od Londýna, klasická britská to není a cockney to samozřejmě taky není (a i to jsem tam potkala). 
Jinak se mi líbila vyhlídková věž, především schody. Vedou tam takové fakt strašně maličké, strašně příkré, skoro by se člověk mohl přidržovat rukama, a teď si mě představte, jak po tom šplhám v té dlouhé a široké sukni, to byla zábava. A navíc byly tak moc točité, že se mi skoro točila hlava. Ale výhled se mi líbil, velice, bylo to ještě výš, než včera ten Mound. 
Pak jsme ještě viděli krypty, kdyby v nich něco bylo, bylo by to lepší, ale docela šly, architektura tam je dobrá, povedlo se to těm Normanům :) Ano, to celé je totiž velice, velice staré. Aspoň něco, když už nic moc jiného. Jakože opravdu kolem roku 1050. 
Věznice mě zrovna moc nenadchla, ale bavilo mě číst si ty příběhy, co tam občas k tomu byly, nebo nám je povídala průvodkyně. Aspoň jsem se něco dozvěděla, o místních podmínkách, podmínky v Toweru už znám, tohle bylo dobré zpestření. Ale jinak v těch místnostech právě nic moc jiného nebylo a celé to bylo podezřele moderní, jakože jenom ta místa zůstala stejná, a jeden sálek, ale to bylo všechno. Asi to mi na tom vadilo nejvíc. 
A hlavně tady prohlídka končila, bylo to docela krátké a takové - já nevím, o ničem? Že na to by snad ani nemusela mít ten kostým, ačkoli to bylo taky hezké zpestření. Takže nevím nevím. 

Poté jsem se vydala směrem k Trinity College, jestli náhodou nepotkám pána, co dělal reklamu panu Darcymu. Potkala, pamatoval si mě, pozdravili jsme se, ale bohužel a bohužel, už byl po službě, už jsem měla zpoždění, už jsem to nedávala. 
A víte proč? Protože jsem potkala něco mnohem lepšího! (aspoň si na základě té prohlídky v Oxford Castle tak nějak myslím, že tohle bylo lepší, než výklad, protože dneska jsem už výkladům moc nevěřila)

Nejdřív jsem potkala Exeter College. 
(challenge: já jednou ty colleges projdu všechny!)
Tam je to moc příjemné, možná příjemnější, než v Trinity, která je prostě velikánská a známá a rozlehlé, rozlehlost potom trochu drobí celkový dojem, pokud není každé volné místo zastavěné něčím (něco jako Westminster Abbey). Tady to bylo jako Worcester College, menší, příjemnější, takové milé, nenutilo vás to pořád někam koukat, nic vám to necpalo, a navíc tady byla strašně krásná kaple, možná taky pěknější, než na Trinity, líbila se mi moc a úžasně se fotila. Architektura má tu výhodu, že vám nikam neutíká, nehýbe se a je symetrická :) 

Pak jsem potkala Alice's Shop. 
Což jsem měla určeno Kleio, že kdybych znova byla v Oxfordu, tak že by prosila suvenýr, a já jsem tam stejně taky chtěla jít, takže no problema, dokonce jsem se dokázala zorientovat podle mapy a dorazit tam, ale nevěděla jsem, že hned vedle je Christ Church College, to jsem byla docela překvapená, že to je vlastně hned u toho. 
Ten obchůdek je nastrčený mezi dvěma domy, docela malý a úzký, což je problém, když je přecpaný Carollovými fany :) A taky tam samozřejmě mají takové ty reklamní věci, které mají v každé památce, jenom obměňují motiv. Ale pochopitelně tu měli i dobré věci. Hodně dobré věci. 
Takže samozřejmě, když už tu jsem a kdoví, kdy tu zase budu, a kdoví, jak obměňují repertoár. Koupila jsem Kleio suvenýr (mně osobně se to strašně líbí, tak doufám, že bude i jí), odolala jsem a nepořídila si další hrnek (ale byl s mizející Cheshire Cat, možná toho ještě budu litovat). Pořidila jsem si dva pohledy, magnetku s Cheshire Cat a vlastně scénou z Alenky, barley sweets, které si chodila do obchodu na tomto místě kupovat Alice Liddell, inspirace pro Alenku, a pak něco naprosto úžasného. 
Tedy, než jsem se rozhodla, které přesně to bude, uplynulo asi dvacet minut. Oni tam totiž samozřejmě měli různé výtisky Alenky, různé druhy, jak vazby, tak obsahu, tak stránek, zpracování... líbilo se mi něco, co jakoby napodobovalo Carollův originál, bylo to napsané psacím písmem, s prý jeho obrázky (toho taky budu litovat, ale dvě jsem si koupit nemohla). Líbilo se mi něco, co mělo ilustrace podobné Disneyho verzím (takové ty knížky) a byla v tom i Cesta za zrcadlo (toho taky budu litovat, ale tři jsem si koupit nemohla :D). Ale nakonec jsem si koupila něco, o čem jsem ani nevěděla, že to existuje. Je to vydání Alenky, které ilustrovala TOVE JANSSON! (Muminci) <3 <3 A ty ilustrace jsou úžasné, takové lehounké, hezounké, dva se mi výjimečně líbí, prostě je to hrozně muminkovské <3

Následně jsem zjistila, že jsou čtyři hodiny a tu prohlídku pana Darcyho jaksi nestihnu, ale byla jsem velice spokojená, že mám Alenku, a navíc hned vedle byl Christ Church College, takže co mi mohlo zabránit v tom, abych si to šla prohlédnout, že ano. 
Zahrady jsem vzala jenom zběžně, protože jsem se nechtěla zdržovat, chtěla jsem se podívat dovnitř, ale vypadaly hrozně krásně, líbily se mi, tak něco maličko jako Buckingham, ale příjemnější, přirozenější na pohled, a park tam taky vypadal, že bude krásný, jenom mi dejte víc času, dejte mi ještě čas! :) 
Takže jsem rovnou šla dovnitř, a dobře jsem udělala, oni to zavírali v pět, akorát tak jsem tu trasu stihla celou projít, než nás přišla paní vykopnout, měla jsem štěstí. 
Obecně to celé bylo překrásné, líbila se mi malá zahrádka mezi budovami, měli tam fontánu, kam se házely mince, taky tam mám jednu minci. Jenom to bylo strašně těžké vyfotit, protože turisti opravdu nechápu, co to znamená, když někde už deset minut stojím jako trubka a držím na ně namířený foťák. Jakože bych asi chtěla fotit to, u čeho mi překáží (a bezdůvodně, kdyby se tam aspoň dívali nebo fotili, ale oni si tam povídají!), a s nimi to jaksi asi fotit nechci, že. Ale zase se mi podařilo takhle vlézt do fotky jedné skupince mladíků, fotili si tam jednoho z nich, já tam zrovna házela minci, trochu si říkám, jestli mě tam nenechali schválně, mohli mi přece říct, že jim překážím, zrovna jsem je neviděla, já taky takhle mrkám na turisty :P 

Následně jsem tou samou situací prošla na schodišti u Christ Church Hall, kde mě sice ti turisti nemohli vidět, takže jsem nebyla naštvaná, ale taky, neustále po těch schodech někdo scházel nebo vycházel, fakt síla. A pak tam stálo pár zoufalců jako já, co se snažili fotit a nepřekážet si přitom, vivat společný cíl. Doufám, že máme všichni krásné fotky!
Následně jsem vlezla do Hall a zjistila, že to opravdu, opravdu a opravdu je Bradavická knihovna! <3 <3 Ne že bych to nevěděla předem, ale když tam tak jako fakt stojíte a teď se díváte kolem a přemýšlíte, kam si tak asi chodil Remus číst (někam do rohu, kam už jsem neviděla, anebo hned u dveří, aby mohl utéct), tak - ehm, jo, tak s vámi není něco v pořádku je to hrozně hezké! A to místo se mi strašně líbilo. Mám dojem, že Karolinum vypadá trošku podobně, ale fakt jenom trošku. Navíc u dveří stál Kratiknot a kontroloval nás, abychom nelezli za bariéru. Chí :) A pak si se mnou povídal, ale měl dost strašný přízvuk, jakože byl očividně už docela ze severu, a navíc starým lidem obvykle rozumíte hůř, takže trošku potíž, ale dalo se to a byl milý, jako relikvie z dávných dob, tak nějak. A souhlasila jsem s ním, že Angličani opravdu nejsou rude. Ne, fakt ne. 
A pak jsem ještě šla do Christ Church Cathedral. A tam byla epiphany. Protože tam zrovna místní katedrální sbor zkoušel! <3 <3 A bylo to krásné, úžasné, atmosférické, nádherně tam zněli (ozvěna, ozvěna a akustika), šlo jim to, klidně bych si je koupila na CD, kdyby měli ještě otevřený gift shop. K tomuhle když se takhle omylem dostanete, tak už se k tomu nejspíš nikdy znovu nedostanete, tohle jsou ty náhody, které na životě tak miluju. Nádherná katedrála, nádherná akustika, stropy, vitráže, všechno, do toho chorály, protože tam zrovna někdo něco zkouší, včetně varhan... <3
Navíc, vtipné bylo to, že jedna slečna tam takhle z dálky a z profilu naprosto strašně šíleně příšerně vypadala jako Emma Watson (Hermiona), úplně jsem se vyděsila, když jsem ji zahlédla, ale díkybohu, Emma je sice v Oxfordu, ale nemohla to být ona, protože měla dlouhé vlasy :) Nicméně jsem na tu slečnu fascinovaně zírala celou dobu (já tam totiž stála v koutečku a poslouchala je) a ona se na mě taky pořád dívala, i když jsem chodila kolem, jakože dopředu pryč od nich a tak, tak se na mě vždycky zase podívala, vždycky mě tak nějak našla. Trochu divné, ale proč ne, třeba byla :P 
Obecně je taky strašně vtipné to, že jsem se nejdřív byla podívat na Bradavickou knihovnu a o pět minut později potkala Hermionu. Jakože ale fakt :D

Následně jsem se ještě podívala na dvůr, krásná a velikánský, s moc pěknou fontánou, na které byl Merkur (cha, měl lemniskátu, cha!), v pondu plavaly lekníny, to se mi líbilo, ještě bych si je i vyfotila líp, ale přišla nás vyhodit paní, že už se zavírá. 
Nicméně to byla poslední část, takže jsem o nic nepřišla, a jsem strašně ráda, že jsem tam byla, už jen kvůli tomu zpívání. A je to úžasné místo. 

No, a nakonec jsem se ještě prošla centrem, podívala se do další college, tentokrát Balliol College, jedna z nejstarších, taky velice pěkná, s krásnou branou do zahrad a hlavně krásnou jídelní halou, ta vypadala naprosto přesně jako menší kopie Velké síně, když už byl dneska ten Potter-den :) 
No ale fakt, vepředu místa pro profesory, čtyři řady lavic pro všechny čtyři koleje, jenom ty obrazy děkanů na zdech tam trochu překážely :) Ale jinak se mi tam taky moc líbilo, krásně tam pronikalo slunce dovnitř, nebo spíš světlo, slunce dneska moc nebylo. Ale se dřevem to světlo dělalo divy, fakt se mi to líbilo. 
A na poslední věc, co jsem přemýšlela, že půjdu - Haunted Oxford Colleges - jsem taky nešla, protože jsem skončila po páté a tahle prohlídka se měla konat v půl osmé, tak dlouho se mi tam nechtělo čekat, taky kdovíkdy bych přijela zpátky do Londýna, a ani jsem neměla kam jít, kde sedět, protože spousta věcí už nefungovala, navíc byla zima a pršelo, a navíc se mi naprosto kompletně vybil foťák, takže jsem si jenom dala variaci na 1000 způsobů, jak se ztrapnit při pojídání scones
(byly to scones na Radcliff Square. byly nejlepší! <3 máslo vypadalo a chutnalo jako smetana a domácí jahodový džem už jsem neměla, ani nepamatuju. jenom se u toho člověk děsně upatlá)
a jela jsem domů. A cestou si zase četla. Svou milovanou irskou antologii. <3
Dorazila na Viktorku, napsala poslední pohled, odjela domů. 

No, a to je asi tak všechno, co jsem chtěla říct, teď mě tady začal vyrušovat nějaký slovinský civilista, kterému jsem dovolila podívat se, co píšu, protože jsem věděla, že tomu stejně nebude rozumět, ale první půlku první věty docela dal :D 
No nic, nebudu mu tady dělat pokušení, aby si se mnou chtěl povídat, já si povídat nechci, nemám s ním britský přízvuk, bůhví, o co se snaží, Remus to není, tak co s ním :D Podívejte se na fotky a šup do pelechu!

PS: The funny moment, kdy stojíte na mostě, fotíte si Oxford Canal a vedle vás stojí pár, muž a žena. Žena třikrát zopakuje 'Charlie, Charlie, Charlie!' a vy se málem složíte snahou se nesmát, když si představíte, že by pak dodala 'we are on the bridge, Charlie!' :D :D