![[personal profile]](https://www.dreamwidth.org/img/silk/identity/user.png){kind=small}
Tak jo, byla jsem v Oxfordu. <3
Vstala jsem nějak divně pozdě.
Znervóznilo mě to. Na půlku dopoledne.
Protože jsem původně měla v plánu ten hřbitov, kde je pohřbený Tolkien, a našla jsem to na mapě a je to strašně daleko, na druhém konci města, pěšky bych tam nedošla a netušila jsem, jak se tam dostat.
No nic, tak jsem tedy aspoň úspěšně dorazila na Viktorku, koupila jsem si tam snídani (kterou jsem tady vynechala, abych neměla ještě větší zpoždění) - Cornish pasty, konečně, po roce! Je to výborná věc a všem doporučuju, ať to zkusí, jestli tady někdy budou. Člověk se z toho nají na většinu dne a navíc je to teplé.
Nicméně stejně, nervozitu to neodbouralo, takže jsem v tom autobuse byla tak nějak mimo, jakože jak já to vlastně udělám a co všechno bych chtěla stihnout a určitě to nestihnu a tak všelijak podobně. Navíc jsem ještě byla strašně unavená, takže jsem kus cesty prostě musela spát, jinak bych pak byla nepoužitelná.
V Oxfordu jsem klasicky vystoupila o zastávku dřív, než bych měla, na Queen's Lane a nikoli v centru, dělám to tak vždycky, protože na Queen's Lane stojí Trinity College. Rovnou jsem šla do Covered Market a koupila si kafe, abych se vzpamatovala.
A pak jsem se rozhodla, že když v podstatě netuším, jak se tam dostanu, tak k tomu Tolkienovu hrobu ještě nepojedu. Že to chce asi vyloženě naplánovat, a nějak mám dojem, že na to ještě není správný čas. A jakmile jsem se rozhodla, že ne, tak jsem se uklidnila. :) Ještě je otázka, jestli tam nepojedu zítra, ale spíš si myslím, že asi ne. Uvidíme.
Vydala jsem se tedy směrem náhodným, tak nějak k centru. Oproti minulému roku jsem měla výhodu, že jsem měla průvodce po Oxfordu, který měl na předsádce fakt dobrou mapu, takže jsem se ani nemusela bát, že se ztratím, a velice vesele jsem se šla ztratit dobrovolně.
No, nejdřív jsem se tedy samozřejmě byla podívat v areálu Trinity College, protože to se musí, pokud pojedu ještě zítra, šla bych i na prohlídku dovnitř, zajímalo by mě to a smí se tam všude fotit, což by se mi líbilo o to víc (na to jsem se ptala paní, která pouštěla do vnějšího areálu). A tady, kde jsem byla, to bylo krásné. Vyloženě univerzitní místo, všude ty úžasné budovy kampusu, zahrady... <3 A hlavně Trinity má nádhernou kapli, takovou naprosto stoprocentně správnou, tam bych fakt dobrovolně chodila každé ráno a třeba o Vánocích o koncertě to musí být naprosto úchvatné. Taky jsem si tam dala jeden wtf-moment, když jsem v ní zrovna byla sama - hrozně pomaličku jsem ode dveří šla k oltáři a on se přibližoval a najednou to bylo nějaké divné, jako kdyby byl živý. Zatracený Oxford, to bude tím množstvím pohádkového fantasy, co tady bylo napsáno :)
Následně jsem si popovídala s jedním mladým mužem, který dělal reklamu prohlídkám po vnitřním areálu univerzity, měl na sobě historický kostým, takový průměrně slušný, sice šílené barvy, ale celkem se do té viktoriánské doby trefil. A pak se mě najednou zeptal, jestli mám ráda period dramas, nezmohla jsem se na víc než na kývnutí, protože mě ta otázka docela překvapila. A on prohlásil, že je pan Darcy.
Jako wtf, ne, fakt nebyl :D Asi ho hrál, ale fakt nebyl. On byl totiž Wickham! <3
Nicméně možná mu zítra na tu prohlídku přijdu. To je totiž taková okruhová, po všech colleges a hlavně kolem té Temže, kam nejsem schopná dostat se sama.
Následně jsem se rozhodla, že najdu tu Temži. Když už o ní tak mluvíme.
Nebo alespoň jakoukoli vodu. Já v Oxfordu nějak potřebuju vodu, a obecně nějak potřebuju vodu, vodu a parky.
Vzala jsem si jeden směr (yes, took a direction) a vydala se jím.
Nejdřív jsem narazila na kostel St Mary Magdalen v Magdalen Street (hmm, že by vedla třeba k - Magdalen College?), ten se mi líbil, taková příjemná tichá pauza v rušném centru.
Pak jsem narazila na kostel St Giles (v ulici St Giles, vtipné), který měl parkový hřbitov, kde se dalo sedět.
Pak jsem šla dál a dál a dál a našla jsem Worcester College (v ulici Worcester Street, koho to ještě překvapuje?), z čehož jsem měla velikou radost, protože to je jedna z menších, už není v centru, ale je strašně krásná, byla by škoda, kdybych ji neviděla. A má velice fascinující malebné univerzitní zahrady a za nimi je park, ale já se nechtěla zdržovat, tak jsem pokračovala původním směrem.
Jenomže. V půli cesty jsem na straně ulice zahlédla ceduli Vintage Market. No a protože co je vintage, tam já se musím podívat, šla jsem se tam podívat. Hrozně vtipné na tom je, že ty trhy tam jsou jenom ve čtvrtek a jenom od jedné do tří, já jsem se trefila přesně, přesně na tu dobu! A líbilo se mi tam, už nemusím litovat, že jsem letos nedala Portobello Vintage Market, protože tohle bylo vlastně totéž. A za nesmylně nízké ceny se mi konečně podařilo dokoupit všechny dárky, protože jsem našla něco, co tátu potěší víc, než kdybych mu koupila láhev whisky (staré anglické známky, aršík za 50 pencí), a našla jsem něco, co zase potěší šéfa, ten po mně chtěl něco historického, takže dostane staré, již neplatné anglické mince. A já je mám i pro sebe, strašně se mi líbily, mám dvoupenci, třípenci, jeden šilink a dva šilinky <3
A taky mám nějakou menší bižuterii, samozřejmě, protože krámky 'jedna věc za libru' nejsou vůbec vtipné (a šátek, to už taky není vtipné) A taky mám aršík s razítky, který jsem dostala zadarmo od prodavače, ačkoli tam ta razítka prodával. Jakože komukoli natiskl jakékoli, posypal to pískem, ofoukal a pak to bylo reliéfní. A on mi to, co si tam lidi zkoušeli a on jim to na tom ukazoval, dal zadarmo. Ehm. Mám tam i svou ještěrku.
No, a ještě jeden vtipný moment - to si tak prohlížím šití a bižuterii k tomu, a dívám se na jedny náušnice, jsou fakt pěkné, s kytičkami, reliéfní. Ptám se paní, kolik jsou, řekne větší cenu, než jsem si myslela, a když se divím, tak mi říká, že to je rare, Czech and Slovakian glass! <3 Tak jsem se zasmála, prozradila jsem jí, že jsem Češka, a samozřejmě je nekoupila, pže české náušnice si můžu koupit v Praze :D
A dokonce jsem odolala a nekoupila si žádnou knihu.
Tedy, TADY jsem si nekoupila žádnou knihu.
Následně jsem pokračovala v cestě, došla jsem až na začátek Waterways, kde byla hrozně krásná a klidná cesta podél kanálu, tak trochu jako Regent's Canal, jenom tady se dalo po cestě jít líp, pže to nebylo tak dlouhé, a krásně se mi tam fotilo, nikdo tam nechodil a navíc jsem tam potkala dvě kočičky <3
Pak jsem probrala cestu s mapu, abych si moc nezašla, opustila jsem Waterways (což byl ale skvělý nápad, zase to úžasně uklidnilo) a přes zvláštní cihlovou opuštěnou čtvrt (ale fakt pěkné domy), kde si veverky hrály na honěnou (no fakt!) jsem se vrátila zpět do centra.
Obešla jsem si Oxford Castle, podívala se na výstavu v O3 Hall, kde je nějaká urban malířka, docela zajímavá, Jenny Hall nebo tak nějak, pak jsem vyšplhala na kopec u Castle a podívala se na výhled a na studni. Ta studně byla mimochodem Treacle Well, protože přísahám, že voněla po melase!
A rozhodla se, že tam pojedu asi i zítra, protože už se sakra chci podívat i dovnitř Oxford Castle, vždycky přijdu moc pozdě a poslední prohlídka před chviličkou odešla! Grrrr! Navíc je to kostýmované (jednu paní jsem viděla, měla skvělý vesnický kostým), jmenuje se to Oxford Castle Unlocked a mohlo by to být fakt zajímavé.
= už mám tři věci, co bych tam potřebovala vidět, když nepočítám toho Tolkiena. To naznačuje, že bych tam FAKT měla zítra jet znova.
No nic, a bylo již pozdě, tak jsem se ještě tak rychle mrkla na obchody.
Scottish Shop - oh well. Mám další čaj, ale bohužel už neměli tu sadu, co jsem si kupovala loni, takže tentokrát jenom heather. A taky mám dárek pro Owsa s Iantem, doufám, že se jim to bude líbit :D
Last Bookshop. Bože, já jsem ho neměla najít, já jsem ho omylem zase našla! To je totiž to knihkupectví, kde mají všechny knihy za dvě libry, byla jsem tam loni, koupila jsem si tam Draculu a sbírku Wildeových povídek. A lalala, teď mám další knihu k bakalářce, jmenuje se to Irish Poetry Inspirations nebo tak nějak, a je to přesně to, co potřebuju, ty začátky a jak to všechno vzniklo, a je tam kapitola i na Revival. A pak mám další antologii irských povídek. Velice tlustou.
Poslední, kam jsem vlezla, byla Pattiserie Valerie, protože jsem celý den nic nejedla, bylo to to jediné, co jsem na cestě k busu potkala, a chtěla jsem si dát scones. Dala jsem si scones, jenomže - ehm, trubka. Stručně - zkuste si v pohybujícím se autobusu rozříznout scone plastovým nožem a namazat si ji máslem, které se teplem už před dvaceti minutama rozteklo :D
A pak už jsem zase jela zpátky, spala jsem skoro celou cestu, byla jsem fakt unavená, i teď jsem, ale strašně spokojená, protože procházky neturistickými oblastmi miluju ze všeho nejvíc, navíc to byl my dear Oxford, navíc tam možná zítra pojedu znova, a vůbec.
A na Viktorce mi nějaký chlápek prodal lístek (celodenní, mohla bych někam jet i teď!) jenom za tři libry, jednosměrný normálně stojí 4.5, takže je mi jedno, jestli si za to koupí panáka, já jsem ušetřila, dobrý, nechť si to užije.
A teď jdu spát, aby to nedopadlo jako dneska.
Páá!
A may Oxford be with you!
PS: Víte, co je krásné? Když jdete metrem a pouliční muzikant tam hraje Pretty Woman na saxofon <3
Vstala jsem nějak divně pozdě.
Znervóznilo mě to. Na půlku dopoledne.
Protože jsem původně měla v plánu ten hřbitov, kde je pohřbený Tolkien, a našla jsem to na mapě a je to strašně daleko, na druhém konci města, pěšky bych tam nedošla a netušila jsem, jak se tam dostat.
No nic, tak jsem tedy aspoň úspěšně dorazila na Viktorku, koupila jsem si tam snídani (kterou jsem tady vynechala, abych neměla ještě větší zpoždění) - Cornish pasty, konečně, po roce! Je to výborná věc a všem doporučuju, ať to zkusí, jestli tady někdy budou. Člověk se z toho nají na většinu dne a navíc je to teplé.
Nicméně stejně, nervozitu to neodbouralo, takže jsem v tom autobuse byla tak nějak mimo, jakože jak já to vlastně udělám a co všechno bych chtěla stihnout a určitě to nestihnu a tak všelijak podobně. Navíc jsem ještě byla strašně unavená, takže jsem kus cesty prostě musela spát, jinak bych pak byla nepoužitelná.
V Oxfordu jsem klasicky vystoupila o zastávku dřív, než bych měla, na Queen's Lane a nikoli v centru, dělám to tak vždycky, protože na Queen's Lane stojí Trinity College. Rovnou jsem šla do Covered Market a koupila si kafe, abych se vzpamatovala.
A pak jsem se rozhodla, že když v podstatě netuším, jak se tam dostanu, tak k tomu Tolkienovu hrobu ještě nepojedu. Že to chce asi vyloženě naplánovat, a nějak mám dojem, že na to ještě není správný čas. A jakmile jsem se rozhodla, že ne, tak jsem se uklidnila. :) Ještě je otázka, jestli tam nepojedu zítra, ale spíš si myslím, že asi ne. Uvidíme.
Vydala jsem se tedy směrem náhodným, tak nějak k centru. Oproti minulému roku jsem měla výhodu, že jsem měla průvodce po Oxfordu, který měl na předsádce fakt dobrou mapu, takže jsem se ani nemusela bát, že se ztratím, a velice vesele jsem se šla ztratit dobrovolně.
No, nejdřív jsem se tedy samozřejmě byla podívat v areálu Trinity College, protože to se musí, pokud pojedu ještě zítra, šla bych i na prohlídku dovnitř, zajímalo by mě to a smí se tam všude fotit, což by se mi líbilo o to víc (na to jsem se ptala paní, která pouštěla do vnějšího areálu). A tady, kde jsem byla, to bylo krásné. Vyloženě univerzitní místo, všude ty úžasné budovy kampusu, zahrady... <3 A hlavně Trinity má nádhernou kapli, takovou naprosto stoprocentně správnou, tam bych fakt dobrovolně chodila každé ráno a třeba o Vánocích o koncertě to musí být naprosto úchvatné. Taky jsem si tam dala jeden wtf-moment, když jsem v ní zrovna byla sama - hrozně pomaličku jsem ode dveří šla k oltáři a on se přibližoval a najednou to bylo nějaké divné, jako kdyby byl živý. Zatracený Oxford, to bude tím množstvím pohádkového fantasy, co tady bylo napsáno :)
Následně jsem si popovídala s jedním mladým mužem, který dělal reklamu prohlídkám po vnitřním areálu univerzity, měl na sobě historický kostým, takový průměrně slušný, sice šílené barvy, ale celkem se do té viktoriánské doby trefil. A pak se mě najednou zeptal, jestli mám ráda period dramas, nezmohla jsem se na víc než na kývnutí, protože mě ta otázka docela překvapila. A on prohlásil, že je pan Darcy.
Jako wtf, ne, fakt nebyl :D Asi ho hrál, ale fakt nebyl. On byl totiž Wickham! <3
Nicméně možná mu zítra na tu prohlídku přijdu. To je totiž taková okruhová, po všech colleges a hlavně kolem té Temže, kam nejsem schopná dostat se sama.
Následně jsem se rozhodla, že najdu tu Temži. Když už o ní tak mluvíme.
Nebo alespoň jakoukoli vodu. Já v Oxfordu nějak potřebuju vodu, a obecně nějak potřebuju vodu, vodu a parky.
Vzala jsem si jeden směr (yes, took a direction) a vydala se jím.
Nejdřív jsem narazila na kostel St Mary Magdalen v Magdalen Street (hmm, že by vedla třeba k - Magdalen College?), ten se mi líbil, taková příjemná tichá pauza v rušném centru.
Pak jsem narazila na kostel St Giles (v ulici St Giles, vtipné), který měl parkový hřbitov, kde se dalo sedět.
Pak jsem šla dál a dál a dál a našla jsem Worcester College (v ulici Worcester Street, koho to ještě překvapuje?), z čehož jsem měla velikou radost, protože to je jedna z menších, už není v centru, ale je strašně krásná, byla by škoda, kdybych ji neviděla. A má velice fascinující malebné univerzitní zahrady a za nimi je park, ale já se nechtěla zdržovat, tak jsem pokračovala původním směrem.
Jenomže. V půli cesty jsem na straně ulice zahlédla ceduli Vintage Market. No a protože co je vintage, tam já se musím podívat, šla jsem se tam podívat. Hrozně vtipné na tom je, že ty trhy tam jsou jenom ve čtvrtek a jenom od jedné do tří, já jsem se trefila přesně, přesně na tu dobu! A líbilo se mi tam, už nemusím litovat, že jsem letos nedala Portobello Vintage Market, protože tohle bylo vlastně totéž. A za nesmylně nízké ceny se mi konečně podařilo dokoupit všechny dárky, protože jsem našla něco, co tátu potěší víc, než kdybych mu koupila láhev whisky (staré anglické známky, aršík za 50 pencí), a našla jsem něco, co zase potěší šéfa, ten po mně chtěl něco historického, takže dostane staré, již neplatné anglické mince. A já je mám i pro sebe, strašně se mi líbily, mám dvoupenci, třípenci, jeden šilink a dva šilinky <3
A taky mám nějakou menší bižuterii, samozřejmě, protože krámky 'jedna věc za libru' nejsou vůbec vtipné (a šátek, to už taky není vtipné) A taky mám aršík s razítky, který jsem dostala zadarmo od prodavače, ačkoli tam ta razítka prodával. Jakože komukoli natiskl jakékoli, posypal to pískem, ofoukal a pak to bylo reliéfní. A on mi to, co si tam lidi zkoušeli a on jim to na tom ukazoval, dal zadarmo. Ehm. Mám tam i svou ještěrku.
No, a ještě jeden vtipný moment - to si tak prohlížím šití a bižuterii k tomu, a dívám se na jedny náušnice, jsou fakt pěkné, s kytičkami, reliéfní. Ptám se paní, kolik jsou, řekne větší cenu, než jsem si myslela, a když se divím, tak mi říká, že to je rare, Czech and Slovakian glass! <3 Tak jsem se zasmála, prozradila jsem jí, že jsem Češka, a samozřejmě je nekoupila, pže české náušnice si můžu koupit v Praze :D
A dokonce jsem odolala a nekoupila si žádnou knihu.
Tedy, TADY jsem si nekoupila žádnou knihu.
Následně jsem pokračovala v cestě, došla jsem až na začátek Waterways, kde byla hrozně krásná a klidná cesta podél kanálu, tak trochu jako Regent's Canal, jenom tady se dalo po cestě jít líp, pže to nebylo tak dlouhé, a krásně se mi tam fotilo, nikdo tam nechodil a navíc jsem tam potkala dvě kočičky <3
Pak jsem probrala cestu s mapu, abych si moc nezašla, opustila jsem Waterways (což byl ale skvělý nápad, zase to úžasně uklidnilo) a přes zvláštní cihlovou opuštěnou čtvrt (ale fakt pěkné domy), kde si veverky hrály na honěnou (no fakt!) jsem se vrátila zpět do centra.
Obešla jsem si Oxford Castle, podívala se na výstavu v O3 Hall, kde je nějaká urban malířka, docela zajímavá, Jenny Hall nebo tak nějak, pak jsem vyšplhala na kopec u Castle a podívala se na výhled a na studni. Ta studně byla mimochodem Treacle Well, protože přísahám, že voněla po melase!
A rozhodla se, že tam pojedu asi i zítra, protože už se sakra chci podívat i dovnitř Oxford Castle, vždycky přijdu moc pozdě a poslední prohlídka před chviličkou odešla! Grrrr! Navíc je to kostýmované (jednu paní jsem viděla, měla skvělý vesnický kostým), jmenuje se to Oxford Castle Unlocked a mohlo by to být fakt zajímavé.
= už mám tři věci, co bych tam potřebovala vidět, když nepočítám toho Tolkiena. To naznačuje, že bych tam FAKT měla zítra jet znova.
No nic, a bylo již pozdě, tak jsem se ještě tak rychle mrkla na obchody.
Scottish Shop - oh well. Mám další čaj, ale bohužel už neměli tu sadu, co jsem si kupovala loni, takže tentokrát jenom heather. A taky mám dárek pro Owsa s Iantem, doufám, že se jim to bude líbit :D
Last Bookshop. Bože, já jsem ho neměla najít, já jsem ho omylem zase našla! To je totiž to knihkupectví, kde mají všechny knihy za dvě libry, byla jsem tam loni, koupila jsem si tam Draculu a sbírku Wildeových povídek. A lalala, teď mám další knihu k bakalářce, jmenuje se to Irish Poetry Inspirations nebo tak nějak, a je to přesně to, co potřebuju, ty začátky a jak to všechno vzniklo, a je tam kapitola i na Revival. A pak mám další antologii irských povídek. Velice tlustou.
Poslední, kam jsem vlezla, byla Pattiserie Valerie, protože jsem celý den nic nejedla, bylo to to jediné, co jsem na cestě k busu potkala, a chtěla jsem si dát scones. Dala jsem si scones, jenomže - ehm, trubka. Stručně - zkuste si v pohybujícím se autobusu rozříznout scone plastovým nožem a namazat si ji máslem, které se teplem už před dvaceti minutama rozteklo :D
A pak už jsem zase jela zpátky, spala jsem skoro celou cestu, byla jsem fakt unavená, i teď jsem, ale strašně spokojená, protože procházky neturistickými oblastmi miluju ze všeho nejvíc, navíc to byl my dear Oxford, navíc tam možná zítra pojedu znova, a vůbec.
A na Viktorce mi nějaký chlápek prodal lístek (celodenní, mohla bych někam jet i teď!) jenom za tři libry, jednosměrný normálně stojí 4.5, takže je mi jedno, jestli si za to koupí panáka, já jsem ušetřila, dobrý, nechť si to užije.
A teď jdu spát, aby to nedopadlo jako dneska.
Páá!
A may Oxford be with you!
PS: Víte, co je krásné? Když jdete metrem a pouliční muzikant tam hraje Pretty Woman na saxofon <3
