Barokní varhaník navlík' si paruku... (J. Nohavica, Svatební)

Svatba byla naprosto krásná a úžasná a dokonalá!

( Dopoledne )

 

( Odpoledne )

 

3) Dalším překvapením byla Luisa. S kterou jsme se sice navzájem pamatovaly, ale nijak zvlášť dobře, a přesto se nám povedlo rozpoutat zpívací válku (ještě s Blancou, která má krásný hlas! - sakra, ta holka je Mařena) a obnovit to. Tedy některé písničky bych tam mít nemusela, ale velice, velice mě potěšil repertoár Fiannanu (mmj), obzvlášť když si jeden mohl vybírat, co chce zahrát. A ještě víc mě potěšilo, že mi Luisa zapůjčila svou úžasnou celokovovou tin whistle, která skvěle hraje a je sice drahá, ale chci ji. Zahrála jsem si na ni Star of the County Down (kdo jste překvapený?) a znělo to a šlo to a připadala jsem si u toho děsně dobře! :) No, a následně mnohem později jsme si ještě hezky popovídali (y=Michal included) po cestě domů. Chí! 

4) Tééééééss! Evergreen Skotsko, Anglie a moje zaujatá nekonstruktivní subjektivní chvála na Victoria and Albert Museum a její totéž na jistou trasu ve Skotsku, která zní velice podezřele zajímavě. 

5) Úžasně nostalgický rozhovor s Julií na téma naše staré strašné fanfiction a ta ošklivá zlá Metamorfóza, co si mi na pottpovidky.sandraela.net dovolila zkritizovat Siriovo utrpení :)) 

6) Lunkvilin zajímavý návrh na účast v jedné tajné akci, kterou si ještě rozmyslím. Ale zní to zábavně!

7) Danae a knihy! <3 

8) Lyta je v určitém stavu (tom častějším) opravdu velice příjemná společnice. 

A milon dalších small, bigger and vast talks!

 

 

( Perličky, co se nedaj� zařadit )

Na procházce s paní Stýblovou a panem Tolkienem

 Dnešek byl fakt, fakt zajímavý. 

Hned ráno vstávat hnusně brzy a nakráčet na uni, abych si napsala druhý pokus zápočtového testu ze syntaxe. A tedy - nějak mě to ani nenervovalo, že druhý pokus a poslední pokus a opakovat syntaxi a tak vůbec, a spala jsem míň, než jsem mohla, ale ráno jsem si koupila kafe a croissant a cukr pomohl a já jsem byla podezřele klidná. 
Jenomže se samozřejmě stalo přesně to, co minule - přišel test, já se podívala na vedlejší věty a zpanikařila, že je nezvládnu. A když uvážím, že jsem měla přesně ten minimální počet bodů, co jsem mohla, tak jsem je asi moc nezvládla. Potřebuju ty testy vidět a zároveň je strašně nechci vidět, protože si budu připadat jako debil. A taky potřebuju, aby mě ty věty někdo naučil. Teda teď před souborkou už asi ne, ale třeba před státnicemi? Ale někde jsem ty body nabrala (asi na otázce co je imperativ a jak se definuje, ta tam minule nebyla).

Pak jsem si řekla, že si zajdu do antikvariátu, koupím si tam dvackovou knihu a půjdu si ji číst do Huny Buny, pže cukr došel a byla potřeba čokolády. A nechtěla jsem celé dopoledne kontrolovat stránky UAJD s výsledky. 
Jdu do antikvariátu a co tam nenajdu, jako novou Valju Stýblovou, kterou ještě nemám! 
Jmenovalo se to Ondinino prokletí a byla to kombinace mundánního magického realismu a valjistýblové. Krásné povídání o hledání těžce nemocné dívky (která vypadala a chovala se jako z jiného světa a byla to má nejoblíbenější postava) na východě Slovenska, už téměř v Podkarpatské Rusi. Hledají ji dlouho, projíždějí kouzelnou a dokonale popsanou krajinou a polovina rozhovorů je vedená slovensky.
Styl Valji Stýblové + to, jak dokáže popisovat a vykreslovat charaktery + ta slovenština + něco navíc, co je v každé její knize = dokonalé a zhltnuté za posezení v kavárně a cestu autobusem. 
A navíc to je z trilogie (nezávislé, jako jsou NS), takže jsou ještě DALŠÍ DVĚ knihy od ní, co jsem nečetla!

Pak jsem se konečně vydala domů, ale vydala jsem se přes Hradčanskou. A když chodím přes Hradčanskou, chodím i přes Krachcen. A když jdu do Krachcenu, něco tam koupím, protože 35 korun. 
A teď jsem tam sice něco koupila, ale zároveň jsem někoho pravděpodobně strašně naštvala. 
To si tam tak stojím u šátků a deštníků a probírám se tím, co tam mají. 
A najednou se kousek ode mě ozve 'Hele, tohle je pěkný deštník, zelený!'
Já se bleskurychle pohnu a jakoby mimochodem ten deštník zvedám. Asi tak tři vteřiny před slečnou, co už k němu natahovala ruku. 
Otevírám ho a zjišťuju, že je nejen zelený, ale ještě má na sobě žabičky!
Slečna s maminkou zatím prohlížejí ostatní deštníky, než já tenhle odložím, aby ho mohly popadnout. 
Matka: Hele, co tenhle, s těmi motýlky?
Dcera: *otráveně* Ten je hroznej. Jedinej, co je hezkej, je ten s těma žábama.
já? *v duchu* Já vím, a proto si ho odnesu. 
Nesu ho k pokladně, rychle kupuju a rychle mizím.
A slečna pravděpodobně právě zapichuje špendlíky do woodoo panenky, protože jsem jí vyfoukla ten nejhezčí deštník, co tam měli.
A víte co - ani si nepřipadám moc provinile. Jsem mrcha. :)

Doma jsem zjistila, že jsem PASSNULA SYNTAXI! JSEM NEJLEPŠÍ! Ale to už tady všichni víme, protože FB je mor. 
A momentálně jsem nejlepší hysterická, málem jsem vyfreakovala a zrušila si souborku tenhle termín, ale nakonec jsem hysterii překonala a nechala to tak. Aspoň budu mít tu Chotěboř fakt jako odměnu. A UŽIJU SI TO!

No, a naposledy - ještě o jedné knize. 
Před nedávnem se mi podařilo v tomtéž antikvariátu ulovit životopis J.R.R.Tolkiena, o tom už jsem tu psala. 
Ale ke čtení jsem se dostala až teď. 
A jak byli Windsoři strašně špatní, tak tohle je strašně dobré! 
Napsal to Humphrey Carpenter a začal svým popisem setkání s profesorem, a to bylo tak neuvěřitelně popsané! Asi bych se pana Tolkiena trochu bála, ale hrozně by mě fascinoval a rozhodně bych tam klidně strávila celé odpoledne jenom tím, že bych ho poslouchala! 
Takže mě ta kniha samozřejmě nadchla hned prvními několika stránkami.
A pak i dál - jsem sice na začátku (student Tolkien v Oxfordu), ale je to hrozně mile napsané, tak nějak osobně, krásně to plyne, navazuje - a nejúžasnější je, že jsem na těch pár stránkách už objevila nesmyslné množství inspirativních detailů, které se pak objevují v jeho knihách! 
- - - - 
Jedno léto strávil divokou jízdou na koni po keltských pláních - a máme tady Éomera a jeho éored. 
Nesnášel Shakespeara, protože v Macbethovi byla podle něj špatně napsaná scéna, jak stromy pochodují k hradu. Chtěl napsal o tom, jak stromy kráčí do opravdové války a líp než Shakes - a máme tu Stromovouse a poslední pochod Entů.
Díky svému profesorovi objevil finskou gramatiku - a z finštiny vznikl jazyk Vznešených elfů.
Jeden jeho soused v Birminghamu prodával speciální buničinu z vaty a říkalo se jí podle něj gamgee. - Sam Gamgee!
Je to toho plné a hrozně mě to dojímá.
Tu knihu miluju, je to poklad vzpomínek.