London, Day One: Arrival

 Jsem v Londýně, jsem v Londýně, jsem v Londýně! 

Celý dnešek proběhl překvapivě dobře a v pořádku a několik drobných překvapení se zdárně vyřešilo. 

1) Nezaspala jsem. Dokonce jsem vstala tak brzy, že jsem stačila přeorganizovat kufr (a odebráním hrnku mu přidat půl kila, což nějak nechápu). A udělat si kafe a dát si snídani a pak se naprosto znervóznit, takže jsem byla ráda, když už jsem vyjela :) 
2) Na letišti jsem byla brzy. Velice brzy, aneb jsem si stihla dát jablko, porozhlédnout se kolem, udělat fotky a tak všelijak podobně, než přijely Kleio s Dangie.
3) Odbavení bylo tak neuvěřitelně rychlé, že tomu nějak nemůžu uvěřit ještě teď. Kufr odešel po svých do úložného prostoru, byla objevena Weeping Yuffie, přestěhovaly jsme se na kontrolu kovů. To bylo trochu nervní, protože já jsem trubka a navíc jsem měla po kapsách pár zakázaných ingrediencí, třeba balzám na rty, ehm ehm. A notebook musel projet sám ještě jednou, aby ho oskenovali. Já vím, že kontroly musí být a čím víc, tím líp a tím míň nehod, ale nemám to ráda. 
4) Přestěhovaly jsme se do letadla, naskládaly jsme se dokonce vedle sebe, protože nízkorozpočtové lety neřeší, kdo kde sedí, yay! Jen jsem neseděla u okýnka, protože Dangie ještě nikdy neletěla, tak si to zasloužila. 
Co se týče létání, asi ho na milost nevezmu. Jo, je to rychlé, jo, krásný výhled, ale já mám prostě iracionální strach, když se vzlétá a když se přistává. Taková zakusující se chapadla... A vůbec, nedělá mi to dobře. Příště možná zkusím ten vlak a trajekt :) 
5) Stansted je hrozně zajímavé letiště. Protože jak se obvykle od letadel do haly jezdí autobusem, tak tady se jelo vlakem. A vypadal jako londýnské metro. A mají to tam pěkné, navíc my jsme přišly skoro poslední, takže jsme nikde nečekaly, zavazadla přijela hned, v podstatě idylka. 
6) Autobus (velikosti malého autokaru) do města byl taky idylka, protože jsme chytily ještě jeden předtím, než jsme měly jet, a pan řidič byl velice správně opatrný. Tedy, jinak - ten autobus nikdo neřídil, případně ho řídili testrálové, protože nalevo na místě řidiče nikdo neseděl! :P
7) Dorazily jsme do Londýna. Bylo tam asi padesát stupňů a dusno. Co to je za město a co mi provedlo s Londýnem?? 
V rámci znalostí jsem se v metru neztrapnila. Dokázala jsem holky nasměrovat tam, kde se kupuje Oyster Card, dokázala jsem si koupit jednosměrný lístek z automatu (což se mi minulé dva roky nepodařilo), dokázala jsem odjet nejenže na správnou zastávku, kde jsem vystupovala, ale ještě navíc se (s pomocí mapy a milých civilistů) dostat sama na místo určení aneb do hostelu.
Mimochodem, ti civilisté. Neuvěřitelné. Já si tak stojím na kraji chodníku a koukám do mapy, jestli jdu dobře. Otevře se okénko auta a tam taková milá Afroameričanka a prý jestli mi může pomoct, co hledám. O-O Nasměrovala mě dál, tak si tak jdu a najednou opět, ze dveří obchodu na mě zavolá prodavač, že prý kam mířím, co hledám. Nasměroval mě dál. Já žasnu, odkdy jsou Britové studení čumáci? To jsem se na tu cestu ani neptala! :) (našla bych si to sama)

Hostel! Opět k neuvěření, já se snad trefila dobře. 
Recepce bez problémů, sice jsem si musela odvléct kufr až do třetího patra, ale to je moje chyba, že je tak těžký :) (a je tam krásná chodba)
Pokoj bez problémů, menší, ale příjemný, otevírá se to na kartičku (nesmím ji ztratit), dokonce je v něm toaletní koutek s velikánským zrcadlem! Jenom jsem zjistila, že se mi do úložného prostoru na zavazadla nevejde kufr, tak ho mám pod postelí, ale to nevadí, protože nic cenného v něm stejně není.
Je tu restaurace. Funguje ještě i teď (už jen jako bufet), takže jako dobrý, myslím že jídlo nebudu muset řešit. 
Je tu giftshop, takže víte, odkud budete mít pohledy, že jo? ;) Ne, dobře, to se budu víc snažit. 
Je tu úžasná lounge s koženými křesly, kde zrovna sedím, je to tu strašně příjemné a vzdušné a kromě wifi tady funguje ještě menší knihovna! <3 
Na stěnách visí kromě obrazů, které jsem fotila, taky kůže. Obrovské kančí kůže. No jako vážně. A teď si představte koženě zařízenou lounge, stoleček s monitory a za nimi ta kůže visí. Anachronismus jako blázen :D 
A recepční jsou naprostá zlatíčka. Nejdřív jsem paní šla obtěžovat s tím, že na papírku je napsané, že na cenné věci jsou k pronajmutí trezory tady dole, 5 liber na týden, dostala jsem další kartičku (nesmím ji ztratit), budu tam schovávat notebook a peníze, protože je to tu všem na očích, jsou tu kamery a fakt se to nedá odemknout jinak, než kartou. Příjemné usmívání se jako bonus. 
Pak jsem zjistila, že mi nefunguje adaptér, respektive on funguje, ale moje nabíječka na notebook (bez které mi nb nejede) do něj nepasuje. Přetrpěla jsem dvacet minut na anglické klávesnici a pak jsem se šla zeptat, jestli by se to nedalo nějak připojit. Pán na recepci mi nejdřív řekl, ať mu to přinesu, a pokoušel se mi to spravit! A pak jsem zjistila, že oni tu adaptéry prodávají. Jako vážně. 
Takže mi prodal další, teď mám dva, a tenhle jede bez problémů. 
A pak jsem ještě šla obtěžovat paní, že mi nejde wifi, taky to vyřešila. 
Miluju je. 

To by bylo pro dnešek všechno, milé děti, už se těším na zítřek, zkusím ofotit hostel a ulici a pak se někam vydám, ještě nevím jistě kam, musím zkonzultovat mapu a plánek. 
A kdybyste se chtěli podívat na první sadu fotek, podívejte se zde, prosím. A pochvalte mě! ;) 

PS: DW mi odmítá postnout entry, protože je zmatený z časového posunu a tvrdí, že se ho snažím poslat v čase, co ještě není. To jsem ještě nezažila :D