London, Day Seven: Portobello Road, Victoria and Albert Museum, Kensington and Chelsea, Camden

 Strašně příšerně ošklivě mě bolí nohy. Jakože úplně nejvíc, co mě tady vůbec bolely. A může za to včerejšek, protože si včera odvykly dlažbě a botám a dneska jsem v parku nebyla, no nic. Začala jsem umírat už někdy odpoledne, ale statečně jsem to vydržela až do večera, cha. Ale jsem zvědavá na zítra, je to nějak namožené. 
Hmm, že bych šla do parku? 

No nic, jinak dnešní den byla jedna velikánská improvizace. 
Hned ráno jsem se vydala směrem Westminster (come on, snad jste si nemysleli, že jsem to myslela vážně, když jsem tvrdila, že už tam nepůjdu? koneckonců je tam můj milovaný Big Ben). Chtěla jsem si koupit lodní lístek (s TravelCard sleva dvě třetiny, takže tam musím bezpodmínečně zítra) do Hampton Courtu. Ještě jsem musela čekat, až otevřou. 
Pak jsem zjistila, že první odjezd je ve dvanáct. Bylo deset. 
Pak jsem zjistila, že jsem idiot, a jak jsem včera načítala fotky, tak jsem tam nechala zastrčenou paměťovku. 
A víte co já bez foťáku, to je jako já bez ruky. 
Takže protože jsem měla ty dvě hodiny navíc, hezky jsem se pro to vrátila. Ale nadšená jsem z toho nebyla. 

No, jenomže. Když jsem tak podruhé čekala ve Willesdenu na tube, zjistila jsem, že se mi do toho Hampton Courtu zrovna ten den zrovna vůbec nechce. A ani do vodního centra, které jsem měla schované jako druhou možnost. Protože to obojí je dost daleko a jak jsem měla tu jízdu navíc, tak jsem fakt byla mírně otrávená a nepamátková a tak. 
Dobře, usoudila jsem, že to je moje dovolená a můžu si dělat co chci, takže když tam nepojedu, vůbec nic se nestane. (a nestalo, zatím mě to nemrzí)
A místo toho jsem se vydala jakože nakupovat. 
Takže jsem si prošla Portobello Road, opět, ale tentokrát aspoň měli otevřeno, pořídila jsem si takovou napůl kostýmovou věc za 4 pandy, je to zlatá průhledná košile, ale fakt se mi líbí, je pěkná, asi ji budu nosit i do civilu.
A potom tři vtipné placky (dvě obzvlášť :D I only look sweet and innocent a I even cannot think straight) a kočičkové knoflíky, o kterých naprosto přesně vím, kam je přišiju. <3 

Následně jsem si řekla, že uděláme změnu, a že bych se zase někam mohla jít podívat (rozumějte, mně se nechtělo jezdit moc daleko, to ne že bych nechtěla nic vidět), takže jsem letos poprvé skončila ve Viktoria and Albert Museum, což není tak daleko od toho. 
Na Notting Hill Gate jsem si sice jako trubka spletla Circle a Central Line a čekala tam zbytečně déle, ale zase mám fotky :) 
Ve VaA jsem objevila úžasnou sekci Fashion, kde jsou povětšinou naprosto krásné historické kostýmy, úplně to ve mně zase vzbudilo tu touhu pořídit si nějaký krásný pořádný, třeba odněkud objednaný (ačkoli...), a navíc jsem si říkala, že kdybych si půlku z toho oblékla, tak bych si to chtěla odnést, protože to byl přesně můj styl <3 Ach jo, proč nežijeme v době period dramas? Proč už se neumíme oblékat, a proč se oblékáme tak 'jednoduše,' když předchozí móda byla mnohem hezčí? 
A pak jsem provedla šmelo. Výstava Ball Dress, která je tam momentálně jako temporary expozice, je na vstupné, a musí se to objednávat předem. Ale já jsem si suverénně prošla kolem hlídacího pána, jakoby se nechumelilo, a on nic neřekl a nechal mě jít, asi jsem ho konsternovala anebo mě nepodezříval z toho, že bych já, taková hezká roztomilá nevinná (ha ha ha) neměla lístek :) 
A taky krásné, už současnější kostýmy, už spíš oblečení, než kostýmy, ale povětšinou taky skvělé, taky bych si to vyzkoušela, klidně v tom na ten ples šla, a vůbec, podívejte se na fotky a to, co jsem říkala teď předtím, platí znovu. 
A ještě bych pokousala turista, kteří nevědí, co znamená někam namířený foťák.

Když jsem skončila s oblékáním, šla jsem se ještě podívat na výstavu indického umění, ale ono je vidět, že to není moje kultura, líbily se mi tam evropské šaty (ty guvernérovy manželky), šperky (úžasné!) a potom taky ta ikonická socha pána, kterého zabíjí tygr, ale jinak jsem u toho nějak nic moc necítila, prostě to není moje, neznám to, nevidím v tom věci, co oni ano, a vůbec. Ne že by se mi to nelíbilo, ale zcela tomu nerozumím. 
Ale objevila jsem další expozici, kterou ještě neznám, takže mi nic nebrání se do Viky s Albertem vrátit, lalala :)

Dokončila jsem muzeum a říkala jsem si, že mám ještě hodnu času, že bych se mohla jít podívat na Royal Albert Hall, která je kousíček odsud. 
Jenomže co myslíte, já mám sice hodinu času, ale během cesty se dvacetkrát zastavím a něco fotím, tudíž čas letí, a navíc funguju stylem 'hele, to je hezká ulice, tu ještě neznám,' takže jsem k RAH vůbec nedošla. 
Naopak, došla jsem do naprosto divných destinací, které jsou sice jakoby v centru, ale zároveň mimo centrum, nikdo tam nebyl a nechodil, byl tam park, středozemsky vypadající domečky, moc pěkná auta a vůbec. Takže mi to nevadí, že jsem se tam zase záměrně ztratila, koneckonců do RAH ještě jít můžu i tak (hmm, zítra? že by?).
Akorát, jak si tam tak chodím tím svým oblíbeným stylem, tak jsem najednou zahnula za roh a najednou přede mnou stojí Harrods! Já vůbec netuším, jak jsem se tam dostala! :D 
Když už jsem tam byla, tak jsem se šla podívat dovnitř, že se mrknu do své oblíbené (jediné) části, tam jak mají ty plyšáky. Ehm ehm, jak jsem se předtím ztrácela záměrně a vlastně neztrácela, tak teď jsem se naprosto brutálně ztratila nezáměrně. Ano, v obchoďáku. Ty výtahy jsou mor, mám v tom bordel, ten barák je zlatý mor, naprosto šílená pompa, nedá se tam dýchat, je to prostě jedna velká póza, tam dole v té mé části se aspoň tváří, že jsou British a trochu pro lidi, ale tohle bylo hrozné. Navíc jsem si tam připadala strašně nemístně, jak jsem tam tak chodila těmi halami, teď si vezměte, že women's wear a kolem vás originál Prada, originál Vuitton, originál Gucci a spousta vznešeně vypadajících dam, co si to tam prohlížejí. Ne že bych nebyla slušně oblečená (líp, než někteří turisti...) a netvářila se, že mi to tam patří, abych se trochu ubránila tomu pocitu méněcennosti, ale stejně jsem se mu neubránila, to tam prostě nejde. 
Jen jsem pozitivně objevila krásné sousoší a taky - když už nic jiného, tak to ve většině místností nádherně voní. V parfumerii sice málem chcípnete, pže tam voní naprosto všechno, ale třeba oblečení obecně má strašně příjemnou vůni, jídlo taky, a o čokoládách se tady nebudu rozšiřovat. 
Jenomže ony i ty čokolády jsou strašně předražené. Skoro bych tam někomu koupila dárek, ale ten svůj obchod jsem nenašla a nikde jinde se to nedalo. 
Tak jsem se nakonec vymotala ven a byla jsem ráda, že jsem pryč. 
Jo, mimochodem, všichni zaměstnanci Harrods, no matter which shop, mají černé uniformy (a silný mejkap, když jsou to ženy) a stále tam fungují ti zeleně oblečení dveřníci. Bože. 

A vydala jsem se do Camdenu, tam to mám radši, protože to jsou obrovské tržnice, chodí tam kdekdo a každý a dělat si tam můžete co chcete, a voní to tam taky, čínským jídlem a tím, že jsou na vás lidi milí. 
A hlavně jsem tam měla zálusk na jedna šaty anebo na jednu sukni, že uvidím, co mi bude líp. 
Nejdřív šla sukně. Holky budou vědět, byl to takový viktoriánsko-steampunk-gothic shop, kde prodávali strašnou spoustu korzetů a strašnou spoustu okrajkovaných sukní. Překvapilo mě, že ta dlouhatánská sukně mi není zcela dlouhatánská a sluší mi, ale bohužel už mám podobnou (taky odtamtud), tak si to ještě rozmýšlím, jestli ji vážně chci. Ale byla zelená! <3 Jo, a nemá krajky, krajky mi totiž strašně bohužel nesluší. Tímhle způsobem. 
Pak jsem se šla podívat na ty šaty a našla jsem zcela jiné šaty, viktoriánsko-steampunkové, pruhované, hnědobílé, s krajkou jenom dole a navíc s nastavitelnou sukní a asi jsem do nich zamilovaná, ale potřebuju, aby mi je nejdřív někdo schválil, navíc za ně pán chtěl 50 pand (což je ale stejně, jako ta sukně z loňska, a za celé napůl historické a napůl fantasy šaty?) a navíc jsem zvědavá, jak je jako dostanu domů, když jsou rozměrné a nevím kolik váží :D 
Třetí věc, co jsem objevila v tom stejném obchodu, jako první sukni, byl korzet. Kožený. S kovovými kosticemi. Hnědý. Vypadal skvěle, ale netuším, jak moc stojí a hlavně bych ho chtěla použít na historii a nevím, jestli by mi to prošlo. A je taky steampunk, měl přidělaný řetízek, na něm visely hodinky, daly se zastrčit do kapsičky, asi se mi tenhle styl začíná líbit. <3 
Takže teď můžu přemýšlet, co si vybrat, zatím nemám ani jedno, sice jsem si chtěla koupit něco dražšího, když zrovna můžu, abych to měla jako další památku, ale zároveň se tomu něco ve mně vzpírá, je to strašný, asi jsem šetřilka, sice vůbec šetřit nemusím, ale dělám to tu pořád a moc, když se nejedná o malé částky. Pohledy nepočítám, ale počítám a přepočítávám z liber na koruny pořád. Chjo. Nicméně ty šaty... bych mohla nosit do civilu, vzít si je do Chotěboře, navíc kde tohle seženete, jenom jsou z polyesteru, přemýšlím o kvalitě a doufám, že bych to mohla usmlouvat na míň, to mi jde, hezky se usmívat umím. 

Pak jsem si tam ještě dala čínský mix, jako naposledy, ale nebyl tak dobrý, bylo v tom málo masa, asi si ho příště dám jinde (protože to je svým způsobem ideální jídlo, je to teplé, je to levné, je to dobré a najíte se toho), popovídala jsem si s jedním prodavačem, co mi tvrdil, že jsem Francouzka (ale sakra už!), a jeho kamarádem, který mi říkal, že tam někde za rohem prodávají Slováci a pak mi řekl, že mám dobrý přízvuk (*umřela* JO! jakože ne 'neamerický' nebo 'neutrální,' jako loni, ale DOBRÝ!), a pak ještě s druhým prodavačem, který mi sice národnost netipoval, ale byl milý a pro změnu mě skoro nenutil, abych si to, co jsem si zkoušela (zajímavě áčkovo-rozevlátě střižený kabát, ale byl moc slabý, ani na podzim bych ho asi neuživila, a navíc se na mně tak nějak divně deformoval), koupila. To tady nemám ráda, že když si člověk něco nekoupí, tak se často stane, že se prodavač tváří, ale já si chci jenom zkoušet, já si nechci nic kupovat! Já si nekupuju věci v prvním obchodě, kam přijdu, to bych třeba měla tu sukni, ale nevěděla, že existují šaty a korzet. A že nemají áčkové šedesátkové šaty, anebo mají, ale se spodničkou zvlášť (za dalších 30 liber...), a že mají jeden takový dost divný nekvalitní styl oblečení, je to tenounké a mačká se to a jsou na tom koně nebo kočičky a nosí to tu každý. Jo, kdybych s tím přišla do Prahy, tak budu jediná, ale tady to má fakt každý. 

A pak jsem až do devíti seděla v jednom takovém jídlo-pití housu, pila jsem víno (mají dobré suché červené! ale je děsně silné) a psala jsem pohledy. Těšíte se na ně? 

Cestou domů jsem se zase ztratila, už plánku metra nevěřím, protože kecá! 
Euston Road totiž vůbec nemá nadzemku! 
Ale naštěstí má milé britské policajty. 
Chjo. :)
A já mám fotky. Na ty se taky těšíte?

Jinak jsem tu půlku večera pouštěla místním Laega, protože jsem si pustila hudbu, když jsem tu seděla sama, a pak když jsem se ptala, tak mi bylo řečeno, že to klidně můžu nechat. Jsem zvědavá, z jaké národnosti mě podezírají teď :D 
A tu češtinu jsem potřebovala. Fakt. 
Už bych si asi zase měla dát randevouz s holkama.